Hlavní strana » Dokumenty » Oponentský posudek Václava…

Oponentský posudek Václava Klause na habilitační práci Petra Žantovského

Dokumenty, 26. 3. 2015

Mediální manipulace – nemoc české demokracie

Přijal jsem úkol zpracovat oponentský posudek na habilitační práci Petra Žantovského, kterou obhajuje na Fakultě masmédií Panevropské vysoké školy v Bratislavě, aniž bych se považoval za mediálního experta. Přijal jsem tento úkol zejména proto, že jsem přesvědčen, že obor jeho zájmu, jak demonstruje předložená habilitační práce, patří do velké rodiny společenských věd, které mají metodologicky nemálo společného. Tento charakter má zejména 2. kapitola práce.

Text habilitační práce jsem podrobně prostudoval a v porovnání s celou řadou dalších takovýchto prací musím konstatovat, že se jedná o práci seriózní a poctivou, o práci neodbytou, o práci racionálně utříděnou a o práci intenzivně se zabývající daty, zdroji, odkazy. Autor musel prostudovat velké množství literatury a velké množství faktů. Dokázal se v nich orientovat a neztratit. To samo o sobě je cenný výsledek.

Nejsem schopen s nadhledem vyhodnotit kapitoly 3 a 4 habilitační práce. Přehled literatury o manipulačních technikách je racionálně sestaven, ale nemohu posoudit, nakolik je všezahrnující, není-li na nějakou z těchto technik (a známých autorů) zapomenuto. V každém případě jsou to jen techniky, nemyslím, že jde o nějaké velké teorie, je to jen logická aplikace elementárního racionálního myšlení. (Jako konzervativní člověk nerad vidím vytváření nových oborů.)

Z hlediska přínosu práce považuji za klíčové kapitoly 5 a 6. Skvěle popsaný průběh a všechny možné i nemožné zákruty české televizní krize z přelomu let 2000/2001 zaslouží mimořádnou pochvalu. Je to zcela unikátní analýza pro Českou republiku politicky významného momentu jejích moderních dějin, je to připomenutí
(a zobecněné uchopení) už jeden a půl desetiletí starých událostí, je to pro budoucnost zachycení a kánonické popsání mimořádné role médií při jejich pokusu o politický puč. Při čtení předloženého textu si uvědomuji, že to všechno bylo ještě horší, než si i já – jako jeden z aktérů politiky v tehdejší době – pamatuji. Znovu to ukazuje, jak manipulativně byla a je dosud tato událost médii vykládána.

Práce Petra Žantovského je prací teoretizující, je asi zamýšlena i jako práce učebnicového charakteru pro obor médií, ale současně je to velmi pěkná práce z oboru samotné novinařiny, která by stejně tak mohla být předkládána na pomyslné „katedře dějin polistopadové éry“.

Tato práce se primárně věnuje analýze chování jednoho specifického masmédia – veřejnoprávní České televize. Autor správně spojuje chování tohoto konkrétního média a jeho aktivistů, kteří se tak silně projevili v oné televizní krizi, se specifickým charakterem tohoto média, kterým je jeho veřejnoprávní charakter. Ekonomové měli vždy a mají i teď problém s adjektivem veřejnoprávní. Mají celou svoji teorii vybudovanou na odlišení jednání institucí soukromých a státních. To je odlišení jasné, to má své velmi rozdílné definiční charakteristiky, tam jsou jasně dané odlišné motivace. Proto se taková instituce tak či onak – pro ekonomy očekávatelně – chová.

Veřejnoprávní subjekt je subjekt téměř nedefinovaný. Na první pohled by se mohlo zdát, že není soukromý, ale to je omyl. Tím, že tento subjekt není státní, je daleko snadněji „zesoukromněn“ (zprivatizován), než jakýkoli jiný, zejména než subjekt státní. Rozumím, že toto dobře pochopili na Slovensku, kde byla televize „vrácena“ státu. Její „vlastnictví“ jakousi Televizní radou je naprostou fikcí. Přesně toto nevhodné institucionální uspořádání umožnilo, aby česká televizní krize proběhla před patnácti lety tak, jak proběhla. Proto jsem výše připomněl, že se předmět této práce dotýká obecnějších společenských věd. Autor předvádí, že se v nich umí pohybovat a že si je těchto souvislostí vědom.

Úvodní teoretická část (o masmédiích a technikách manipulace) a následná věcná, deskriptivní část o průběhu televizní krize v České republice spolu „moc nemluví“. Jsou to de facto dvě vedle sebe existující práce. Pro účel habilitačního řízení to tolik nevadí, pro případ následné publikace tohoto, v mnoha ohledech zcela unikátního a originálního textu, který by neměl zapadnout (a který by měl být mementem nejen uvnitř České republiky), by tyto dvě části chtělo více propojit. Do té první by mohly být přidány příklady z televizní krize, do druhé více odkazů na používání manipulační techniky. Ale to už je spíše doporučení pro případného editora případné knihy. Možná by stálo za to i obrátit pořadí těchto částí. Nejdříve popsat historii krize a pak její jednotlivé peripetie demonstrovat s užitím onoho teoretizujícího aparátu.

V každém případě práce představuje vážný a seriózní přístup. V úvodu jsem napsal, že to není práce odbytá, což považuji za velmi důležité. Práce s detailem je v takovýchto případech věc nezbytná, a autorovi se daří. Pouze teoretizovat je leckdy zcela nedostačující.

Práce evidentně splňuje základní požadavky kladené na habilitační práci. Proto tuto předkládanou práci doporučuji k přijetí.

Praha, 10. března 2015

prof. Ing. Václav Klaus, CSc.