Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Záznam vystoupení Václava…

Záznam vystoupení Václava Klause na kulatém stole o Ukrajině, pořádaném American Institute in Ukraine

Projevy a vystoupení, 15. 7. 2014

Zaprvé bych chtěl zdůraznit, že jsme uvítali a rádi přijali pozvání na dnešní setkání. Dialog o těchto věcech je nezbytný. Zatím jsme svědky jednostranné a jednosměrné propagandy, která je špatná, a která není dialogem. Jestli toto setkání k jistému dialogu může přispět, tak se ho velmi rádi zúčastníme. Neobáváme se formulovat své názory, ale jen bych chtěl předem upozornit, že se od nás nemůžete dozvědět jakýkoli oficiální postoj České republiky. Nejsme ve vládě, nejsme prezidenti či premiéři a náš názor se od postoje české vlády výrazně liší.

Několikrát zde v úvodním vystoupení Anthonyho Salvii padlo slovo Evropa. Pořád se snažím vysvětlovat našim americkým přátelům, aby byli opatrní v používání slova Evropa a Evropané. Velmi striktně odlišujme Evropu a Evropskou unii. Ve vystoupeních Američanů je to velmi často směšováno. Evropa nemá a nemůže mít žádný názor. Je to kontinent. Názor na tu či onu věc může mít pouze Evropská unie. Názory na situaci na Ukrajině mají politici, političtí aktivisté, média, ale Evropa žádný názor mít nemůže. Je to sice banální, ale mám pocit, že je třeba to stále znovu opakovat.

Když jsme před deseti lety vstoupili do Evropské unie, jezdil jsem jako prezident republiky po celé Evropě a všude jsem slyšel „Welcome to Europe“. Snažil jsem se vysvětlovat, že jsme v Evropě byli vždy, že jsme do ní nevstoupili právě teď. My jsme vstoupili – a asi jsme neudělali dobře – do lidmi vytvořené organizace nazvané Evropská unie. Mohli nás proto vítat slovy „Welcome to the EU“, ale ne „Welcome to Europe“. To je metodologicky velmi důležité a musím na tom trvat. Navíc, my jsme Češi, nejsme Evropané. My „pouze“ žijeme na evropském kontinentě. Jsme tomu rádi, ale náš pocit identifikace s Evropou – aspoň u některých z nás – je poměrně slabý. Já mám jiné identity, které cítím jako daleko silnější, než identitu evropskou.

Slyšel jsem zde slovo „bridge“ – most. Resp. návrh, že by se Ukrajina mohla či měla stát mostem mezi Evropou a Ruskem. Toto slovo má pro nás určité konotace. Náš první prezident koketoval po roce 1989 s myšlenkou, že by tehdy ještě Československo mělo být mostem mezi Východem a Západem. Mnozí z nás jsme okamžitě a automaticky reagovali, že je to omyl, nesmysl, chyba, že tak v žádném případě úlohy naší země nemůžeme koncipovat, protože „bridge“ je na to, aby se mohlo z jedné strany chodit či jezdit na druhou. A to jsme nechtěli. Pojem „bridge“ není nosný, není produktivní. Doporučuji se tomuto pojmu vyhýbat.

Padlo tady ještě jedno slovo, ke kterému bych se chtěl vyjádřit. A to sice slovo revoluce. My už jsme tady ve střední Evropě a v naší zemi několik revolucí zažili a proto víme, že revoluce musí mít jisté charakteristiky. Mnozí z nás organizaci protestů na Majdanu neinterpretujeme jako revoluci. Tím se asi budeme lišit od postojů celé řady dalších lidí, ale revoluce je něco jiného. Opět je to možná hraní si se slovy, ale slova jsou důležitá, protože jak se vytvoří nějaká nálepka, už je k tomu přilepená a už se skoro nedá odstranit.

Máme pocit, že se Ukrajina stala obětí, že Ukrajina byla zneužita a že byla použita k vyvolání nové fáze konfrontace mezi Východem a Západem. To si Ukrajina nezasloužila a zejména si to nezasloužili lidé na Ukrajině, kteří mají za sebou tragických sedm desetiletí děsivého komunismu a kteří za těch dvacet či dvacet pět let neuspěli provést skutečnou fundamentální politickou, ekonomickou, sociální transformaci. Proto je ta země křehká, proto je ta země zranitelná. Proto bylo poměrně snadné ji postrčit nějakým směrem a vyvolat to, co se vyvolalo. Když říkám postrčit, tak už zaujímám jistý názor. Nemyslím si, že to „postrčení“ nastalo z východu. Postrčení Ukrajiny nastalo ze západní strany, vítr foukal ze západu, nikoli z východu. Díky slabosti a zranitelnosti Ukrajiny a vzhledem k absenci skutečné postkomunistické transformace bylo toto zatřesení Ukrajinou snadné. Nyní jsme konfrontování s následky tohoto kroku.

Opakuji naši základní tezi: nešťastná Ukrajina se dostala do nezaslouženého problému a byla-li konfrontována s tím, zda se v tuto chvíli rozhodnout pro Západ nebo Východ, muselo nastat to, co v ní nastalo. Uměl bych o tom ještě dlouho mluvit, ale daleko přesnější formulace má můj kolega Jiří Weigl, ředitel IVK a rád mu předávám slovo (publikováno jako „Ukrajina mezi Evropou a Ruskem“, www.institutvk.cz, 9. července 2014).

Diskuse u kulatého stolu „Ukrajina mezi Evropou a Ruskem“, The American Institute in Ukraine, Praha, 8. července 2014

Přepsáno 15. července 2014.