Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi prezidenta republiky…

Odpovědi prezidenta republiky na otázky Lidových novin ohledně Smlouvy o fiskální unii

Rozhovory, 20. 1. 2012

Jak hodnotíte pozici vlády, která premiérovi uložila nepodepisovat smlouvu  o rozpočtové unii, dokud nebude dohoda o vypsání referenda?

Podepisovat jménem České republiky Evropskou smlouvu o rozpočtové (či fiskální) unii je evidentně nerozumné a jsem rád, že si to většina členů vlády uvědomuje. Abych předešel různým desinterpretacím, myslím, že každý ví, že jsem poslední, kdo by byl proti přísné rozpočtové disciplíně, pouze považuji za zbytečné, aby to nám či komukoli jinému někdo přikazoval zvenku. Něco jiného je můj názor na to, zda má tuto otázku vláda předložit v referendu. Jsem přesvědčen, že se vláda nemá schovávat se svým názorem a že má rozhodnout sama. Nejsme Švýcarsko, které si dělá referenda o všem možném i nemožném.

ODS by možná za podporu od ČSSD kývla na všeobecné referendum. Je to podle vás přijatelná nebo příliš vysoká cena?

V návaznosti na svou předchozí odpověď musím říci, že jsem proti institutu všeobecného referenda, který obhajuje ČSSD nikoli pro jeho případné obecné výhody, ale jen a jedině proto, že dnes ČSSD nemá parlamentní většinu, a myslí si, že může něco vyvzdorovat populistickým tlakem pomocí referenda. I odvěký oponent každého názoru, který vyslovím, Jiří Přibáň, dnes v Hospodářských novinách říká: „Referendum do demokracie patří, ale musí se s ním šetřit. Obrazně řečeno se jedná o teologický zásah do právního systému. Najednou nastává zázrak a svrchovaný lid hovoří přímo.“ Nevím sice, jestli jde o zásah teologický, ale když to odborník na evropské právo z univerzity v Cardiffu říká, tak to jistě musí být pravda.

Bude přesun pravomocí, jak se rýsuje v návrzích dohod, tak závažný, jak se obávají její kritici? Nebudou to jen stará maastrichtská kritéria v novém, závaznějším, vydání?

Jednou věcí je detailní diskuse návrhu smlouvy, která ještě není hotová. Já jsem pro přísnost absolutní, maastrichtská kritéria – možnost 3 % deficitu státního rozpočtu jako podílu na HDP – se mi vždycky zdála příliš měkká. V tomto smyslu je dnešní formulace návrhu smlouvy „deficit maximálně 0,5 % hrubého domácího produktu“ nepochybně zřetelným zpřísněním. Navíc všechno může být jinak. V návrhu smlouvy se nemluví o účetním deficitu státního rozpočtu, ale o tzv. strukturálním deficitu. To v žádném účetnictví není, to je výpočet ekonomického analytika a definic strukturálního deficitu státního rozpočtu je v literatuře celá řada. O to se budou vlády v každém konkrétním případě jistě nekonečně dlouho hádat, jestli přesně to je či není strukturální deficit jejich země. A nejen to. Výše deficitu bude vztahována nikoli na konkrétní rok, ale na „střední období“. Dalším problémem bude tedy délka tohoto období, což je opět analytický výpočet, nikoli statistický údaj. A konečně, mluví se o deficitu „specifickém pro danou zemi“, což nepochybně bude další spornou otázkou.

Takto bych mohl jako makroekonom pokračovat a zmínit např. to, že je možné se od takto definovaného deficitu „dočasně odchýlit v případě neobvyklé události“ nebo „v období vážného hospodářského poklesu“. I to jsou věci interpretace. Nicméně, problém je daleko vážnější, neboť v této smlouvě jde o pokus nejen definovat přípustné procento deficitu, ale i rozhodovat v bruselském centru za jednotlivé země. A to považuji za naprosto nepřijatelné a myslím, že nejsem sám.

Zmocnil byste premiéra  k podpisu smlouvy, pokud se na ní vláda shodne?

Premiér má mé obecné zmocnění k podpisu smluv tohoto typu, ale tento podpis je něco jiného než její ratifikace. Nechci používat v této chvíli žádná silná slova, nebo slova silnější než dosud, ale můj názor na tuto smlouvu je snad zcela jasný.

Co byste odpověděl kritikům, kteří tvrdí, že pokud smlouvu nepodepíšete a pokud premiéra nezmocníte, postupujete v rozporu s ústavou?

Těmto kritikům bych řekl, že si mají naši Ústavu pozorně přečíst. Připravovaná smlouva je zásadním zásahem do našeho i evropského práva. To je zjevné i z toho, že ve středu ve Štrasburku Evropský parlament 521 proti 124 hlasům (při 50 zdržení se) tuto smlouvu odmítl a žádá, aby se stala inherentní součástí Lisabonské smlouvy, která – jak snad u nás každý ví – ratifikaci prezidentem vyžadovala.

Lidové noviny, 20. ledna 2012