Hlavní strana » Články a eseje » Zdá se mi to naprosto…

Zdá se mi to naprosto neuvěřitelné

Články a eseje, 30. 3. 2001

        Některé věci považujeme za dané, hotové, nezvratné a navíc za definitivně vyřešené. Ukazuje se však, že to tak vždycky není. Před několika dny jsem jeden takový neočekávaný návrat minulosti zažil.

        Jedny naše důležité a nemálo čtené noviny uveřejnily exkluzivní celostránkový rozhovor s americkým spisovatelem Gorem Vidalem. Gore je v tomto případě jméno křestní, nikoliv příjmení, ale jeho nositel se v tomto rozhovoru vychloubá tím, že je prezidentský kandidát Al Gore jeho bratrancem, což je taková malá a půvabná jemnůstka – vzhledem k názorům, které tento druhý Gore ve svém rozhovoru v březnu 2001, tedy více než 11 let po pádu komunismu, v Praze předvádí.

         Nejdříve musím uvést, kde se pan Gore Vidal v Praze bere. Byl pozván na akci, zvanou 11. Festival spisovatelů Praha. Nevím sice o jaký festival se jedná, ale vím, že jsem byl i já organizátory této soukromé akce požádán, abych ji sponzoroval. Netušil jsem, co je to za akci, netušil jsem, kdo je na ni zván, ale vypadá to tak, že můj instinkt, vedoucí mne k tomu, že jsem jejich žádost odmítl, zapůsobil ve správném směru. Musím se ale ještě zeptat ministra kultury, kolik na ni z peněz daňových poplatníků dal on.

         Pan Vidal se přijel podívat na „exhumovaný český kapitalismus“ a ve svém rozhovoru nám poněkud zvláštním způsobem popisuje kapitalismus americký. Nevím, člověk možná příliš rychle zapomíná, ale zdá se mi, že jsem něco takového četl naposledy v 50. letech. To už se snad v 70. nebo 80. letech u nás nevyskytovalo. Pan spisovatel vychází z toho, že veškerý majetek v Americe vlastní jedno procento Američanů a že toto „jedno procento vládne. Vládne prostřednictvím dvaceti procent, kteří jsou na tom velmi dobře. Zbývajících osmdesát procent lidí je na tom velmi špatně a žije v chudobě“. Mám pocit, že by se při čtení těchto řádek museli skoro červenat i komunističtí agitátoři padesátých let, protože i oni to viděli poněkud složitěji.

         Zásadní stanoviska má G. Vidal i k mezinárodní politice. Říká: „Rozdělili jsme Německo a vzali si nejlepší část pro sebe. A ze Stalina jsme udělali světového nepřítele číslo jedna“. Z toho se odvíjí i jeho pozoruhodný názor na Rusko: „Oni měli pořád hrozný strach, koneckonců byli několikrát ze Západu napadeni a připadali si úplně bezbranní“. Díky tomu jim „nezbývalo nic jiného než ovládnout státy na svých hranicích a učinit z nich své nárazníkové území“. To, že ztratili Československo, byla zbytečná chyba, způsobená hlavně tím, že „jsme tam měli úplně natvrdlého velvyslance a ten dělal v jednání s Rusy jednu chybu za druhou“. Kdyby to nezpackal, mohli jsme Československo před sovětskou nadvládou zachránit, říká Gore Vidal. Se svými satelity zacházeli Rusové hůře než Američané, protože „my jsme byli mnohem bohatší“, neboli „obě strany se chovaly podle svých finančních možností“!

         Amerika je dneska hrozná. „Vzdělávací systém je v troskách, nefunguje zdravotnictví, jsou potlačována občanská práva, šikana obyvatel ze strany státních institucí je větší než kdekoli jinde na světě“. Na dotaz: „Přesto se jim nepodařilo Vás umlčet?“ odpověděl: „Asi jsem pro ně tvrdší oříšek než většina jiných lidí a vždycky si dovedu nějak poradit. A snad mě také podporuje dost velká část veřejnosti“.

Mohlo by to být úsměvné a mohli bychom mávnout rukou, ale říká to publikující a i u nás překládaný spisovatel a říká to někdo, kdo je v roce 2001 zván do Prahy na mezinárodní festival spisovatelů, někdo, kdo má celostránkový rozhovor v prestižním deníku, někdo, s kým se čeští čtenáři budou moci setkat „hned třikrát v pražském Studiu Ypsilon – ve dnech 1. až 3. dubna“. Nejde o to, zda máme či nemáme svobodu slova a zda člověk může či nemůže vyjadřovat názor, který se může někomu jinému nelíbit. Svobodu u nás určitě máme. Ale některé názory se jedenáct let po konci komunismu u nás „jen tak“ říkat nemohou, resp. vyžadují odpověď. Neudělat to by se nám mohlo velmi nevyplatit. Už to, jak je u nás tento autor dnes uváděn a propagován, jeho názory zcela nepatřičně legitimizuje. Za čtení to však stojí. Na otázku, zda si nepřipadá osamělý, dává unikátní odpověď: „Intelektuálové jsou jediná elita, jediná menšina na světě, která si přeje rozmnožit své řady. Většina elitních skupin si přeje být co nejmenší, aby na každého zbylo víc“. Bůh chraň intelektuály – vůbec, ale před Gorem Vidalem zvláště.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 30.3.2001