Hlavní strana » Ekonomické texty » Jak je to s mými sliby…

Jak je to s mými sliby dvacetitisícových platů

Ekonomické texty, 13. 11. 2000

Svým článkem ze 6. listopadu tohoto roku o mých slibech dvacetitisícových platů mne téměř fascinoval jeden z nejpovrchnějších komentátorů naší ekonomické scény, Pavel Kohout. Protože dostal k publikaci svých názorů mimořádný prostor, musím se k tomu také vyjádřit.

Snad nejpodstatnější ze všeho je to, že moje slova na tiskové konferenci 14. května 1996 o výši platů v roce 2000 nebyla žádným „velkým předvolebním tématem ODS“, jak píše pan Kohout, ale jen a jedině mým odhadem při odpovědi na jednu položenou otázku na jedné tiskové konferenci. Nešlo o žádný slib. Slib z toho udělala až média a naše tehdejší politická konkurence.

I teď jsem si pro svou vlastní jistotu zkontroloval, že už první zpráva ČTK o tomto mém výroku měla velmi tendenční titulek: „Klaus věří v růst prosperity ČR a slibuje dvojnásobné mzdy“. Tatéž zpráva však v následujících řádcích doslova (protože v uvozovkách) cituje můj výrok: „Neslibuji, ale říkám, že s námi je možné očekávat, že v roce 2000 bude průměrná mzda v ČR dvojnásobná.“ Pozor, výslovně jsem řekl „neslibuji“, titulek v ČTK nicméně zněl „slibuje“. Je toto férové reportování o slovech politika? V našich poměrech asi ano.

Političtí a mediální komentátoři tehdy stvořili velmi zvláštní realitu, o kterou se dnes opírají jako o skutečnost. Pan Kohout proto dnes bez sebemenšího zaváhání a bez začervenání se píše: „Pamatujete? Volby v roce 1996 a velké téma ODS: průměrná mzda v roce 2000 má dosáhnout 20 000 korun“. Já se na to takto nepamatuji.

Také nevím, proč se pořád mluví o dvaceti tisících. Mluvil jsem tehdy o dvojnásobku tehdejších úrovně a na oné tiskové konferenci jsem výslovně uvedl, že poslední známý „průměrný plat za rok 1995 činil 8 400 Kč“. O cifře 20 000 Kč jsem se zmínil jako o možné „maximální variantě“.

Tato čísla jsem prezentoval jako prostou aproximaci základních statistických dat předcházejícího období, zejména dat o vývoji HDP a inflace. Všimněme si i toho, že mimo politickou sféru tehdy nikdo zásadně neprotestoval. Např. Český statistický úřad ve stejné chvíli prognózoval růst nominálních mezd v roce 1996 o 17,4% a v roce 1997 o 16,9%, tedy více než já! Vezmeme-li 8 400 Kč a od roku 1995 do roku 2000 předpokládáme roční růst HDP o 5%, roční růst inflace o 10% a stejně rychlý růst mezd, dostaneme – pro pořádek uvádím přesné číslo – 16 895 Kč! Předpokládal jsem však spíše nižší růst HDP a mírně klesající inflaci, ale naproti tomu tzv. „dohánění mezd za Evropou“ a tudíž rychlejší růst reálných mezd než HDP.

Mimochodem, na oné tiskové konferenci jsem také výslovně řekl, že mluvím o „nominálních mzdách. Nenapadlo by mě diskutovat o reálné mzdě“.

Trvám i na tom, že byl můj odhad výrazně podmíněn. Na oné tiskové konferenci jsem řekl, že je s tímto vývojem možné počítat, nepustí-li se – cituji tehdejší ČTK – „ČR do nových přerozdělovacích, levicových a prosperitu ničících experimentů“. Netušil jsem výsledek následných voleb, vznik menšinové vlády a s ní související diktát sociálních demokratů v parlamentu (bez jakékoli, racionalitu umožňující Opoziční smlouvy), ani smrtící rozpory uvnitř vládní koalice. Hlavně jsem ale netušil, že se chystají experimenty daleko riskantnější, do kterých v den mé tiskové konference zbývalo pouhých 35 dní. Dne 19. června 1996 naše centrální banka zásadně přehodila výhybku měnové politiky a to změnilo veškeré ekonomické trendy, které u nás do té doby dominovaly a na nichž byl založen můj odhad.

O dalších větách pana Kohouta ani nechci diskutovat. Jeho tvrzení, že jsem přišel s ďábelským plánem jak na úkor kapes střadatelů přilepšit mým mafiánským kamarádům v zadlužených podnicích, je až neuvěřitelně zlé, ale současně téměř šílené. Byl jsem tím, kdo na počátku devadesátých let  v ekonomice prosadil takové kroky, které – na rozdíl od Polska a Maďarska – zabránily vysoké inflaci a tím uchránily vklady střadatelů a s nimi i špatné úvěry podniků. Pan Kohout to asi neví. A já vlastně nevím, jestli to opravdu neví nebo zda to jen vědět nechce.

Václav Klaus, Mladá Fronta Dnes, 13.11.2000